Skleněné peklo

Text: Václav Kugler, Foto: Petr Toms.

Ve druhém únorovém týdnu proběhl v Toulcově dvoře kurs opravdu pro náročné. Vytvořili jsme přes 1000 unikátních vzorků glazur a vypálili dvakrát pec vytápěnou dřevem. Pálili jsme tedy redukčně a vysoko, nad 1350°C.

Tradice keramických kurzů u nás se píše od roku 2010, kdy jsme postavili dřevopec. Následovaly dva točířské kurzy a po delší odmlce porcelánový kurs. Letos jsme navázali kurzem glazurovým. Vznikl na základě poptávky „kroužku keramiků“, kamarádů, kteří se známe a jsme zrovna ve stadiu, kdy už jsme poznali různé glazury a rodiny, zkusili míchat sami podle receptur. Jenže to je metoda poněkud omezená. Jako obracet kartičky pexesa a u toho trochu trpět ztrátou paměti. Shodli jsme se, že potřebujeme získat souvislosti a komplexní náhled. Obrátit celé pexeso naráz.

Kromě toho všeho se žádné glazury na tyto teploty a do redukce navrch, komerčně nevyrábějí. A nás by asi stejně nebavilo si je kupovat. Nás baví snaha rozumět materiálům a být skutečným pánem své tvorby.

Domluvili jsme tedy s lektorem Petrem Tomsem náplň kurzu tak, aby nám pomohla odhalit základní mechanismy a vůbec vlastnosti skloviny jako takové. Kurz, jak jsme jej vymysleli, přilákal i další účastníky a tak jsme se do toho pustili. Docela od píky.

Nejdřív jsme navrhli a vyrobili prototyp lisu, na kterém jsme vytlačili 1000 vzorkových jehlanů. Na těch jsme glazury zkoušeli. V Čechách se málo lisuje, proto pořádný lis není v obchodě k dispozici. Lis se určitě hodí, těším se, až z něj vyjdou i nějaké výrobky.

Celý první den nám zabralo lisování vzorků. Druhý den jsme si vysvětlovali vlastnosti glazur a připravovali první společný experiment do prvního výpalu. Ten byl zaměřen právě na základní skloviny. Udělali jsme tři řady vzorků. Jednu s vápenatými tavivy, jednu se sodnodraselnými a jednu s hořečnatými. Taviva zásadně určují chování skloviny. Sklo dále charakterizuje přítomnost skelné složky – oxidu křemičitého a stabilizační složky – oxidu hlinitého. Ty jsme do tří řad přidali v souladu s tím, jak je které tavivo aktivní. Prostě tak, aby to „sedělo“ na naše teploty. No a tyto tři řady jsme pak replikovali s přídavkem mála železa (směrem k seladonům), hodně železa (směrem k temmoku), mědi a cínu (červenou chce každý, že ano). Rázem tu bylo 12 sad experimentálních vzorků. Ty jsme realizovali na ploše 5 x 7 vzorků v souřadném systému dle obsahu oxidů křemičitého a hlinitého. Prostě tak abychom viděli pokus – jak vypadá, když teče, když je ideální, když matuje kvůli přebytku křemíku či hliníku (pořád psát oxid je dlouhé a keramici si to takhle svévolně zkracují).

Tenhle blázinec jsme podle již známých metodik, segerových vzorců, přepočtů do receptur a metodik míchání v třetím dnu kurzu namíchali a naglazovali. Práce jak na kostele, do půlnoci. Nikdo to nevzdal, každý chtěl vidět, co to přinese. V mezičase jsme naglazovali nádobí tím, co používáme u nás v dílně. Aby ti, kteří toho s glazurami naválčili méně, viděli, jak tyto glazury vypadají a co umí. V noci jsme naložili pec a k večeru následujícího dne vypálili.

DSC_6321

Čtvrtý den (výpal) a pátý (chlazení pece) jsme věnovali druhé fázi. Nachystali jsme a prodiskutovali s Petrem vlastní zaměření a experiment. Někdo popely, jiný shino, flambé, mědnaté červeně, seladony, vrstvení glazur – každý pokus originál.

Přišel den šestý, sobota a vyhodnocení první pece. Možná by to bylo na knihu, ale ze společného experimentu vznikly desítky a desítky krásných a použitelných glazur. Tak jsme si tři namíchali (yellow salt, aventurin a šedivé shino), pak ještě slili všech 460 vzorků prvního pokusu do zbytkové glazury, naložili druhou pec našimi vlastními experimenty a zbytkem dovezeného nádobí. To jsme „vyráchali“ dle odvahy v nových glazurách, nebo i ve starých, pokud někdo chtěl pracovat a posouvat techniku glazování. Ta dělá moc a moc a v první peci jsme měli výchozí bod, s kterým šlo srovnávat. Naložili jsme v raném odpoledni, a jelikož bohové ohně byli naklonění našemu snažení, vypálili jsme za rekordních 14 hodin na 1370°C a měli na neděli klid.

Den poslední – neděle. Dopoledne přebírání se ve výsledcích první pece, odpoledne úklid. To bylo to pravé peklo. Vydrbat dílnu od všeho prachu, fleků, vzorků, umytí všech a všeho…

Přes neděli pec vychladla a v pondělí ráno jsme vyložili. Zvláštní pocit. Zase jako na úplném začátku. O nových glazurách víte jen málo. Až pár výpalů je prověří a ukáže jejich možnosti. Trochu. Prý nikdy nedokážeme vyčerpat všechny možné tváře jedné glazury. Délka našeho života v souvislosti s mírou ochoty experimentovat na to nestačí.

Udělali jsme v podstatě vědecký experiment. Jediný člověk, pokud by dodržoval zákoník práce, by tu práci 9 lidí na kurzu dělal 5 měsíců. Pro srandu jsme to spočetli. Už jen kdybychom mu dali na hodinu stovku, tak se nedoplatíme. V tom je síla sdílení. Jen společně jsme něco takového mohli udělat. Výsledky jsou přístupné všem účastníkům kurzu. Stejně ani všichni dohromady nevyužijeme za celý život potenciál, který nám nabízejí.

Do příštího výpalu, který společně uděláme, chystáme poslat několik dalších vzorků, které nám slibně vyšly, tentokrát už na vzorkové misce. Práce na poznávání glazur tím spíš začala, nežli skončila. Už ale víme, kudy na to.

DSC_6445

DSC_6449

DSC_6429

Komentáře
  1. Petr Toms napsal:

    Moc pěkné povídání. Hlavně ten příměr s pexesem, ten je superpřesný.

Napsat komentář: Petr Toms Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.