O NÁS

Podporujeme řemeslo, kvalitu a nadšence pro keramiku.

VÁCLAV KUGLER

Keramiku vnímám jako divotvorný mix fyziky a chemie, který je potřeba spojit s řemeslnou dovedností a uměleckým záměrem. 

Řemeslo mě propojuje s hmotou tohoto světa a baví mě ho ukazovat všem, které zajímá. Přináší mi rovnováhu mezi hmotnými a nehmotnými věcmi v životě. Tato rovnováha je dnes nezřídka vychýlená ve prospěch virtuality. Chci pomoci těm, kteří to také vnímají, aby mohli při práci s hlínou tuto rovnováhu opět najít.

V současné době pod značkou Keramika srdcem provozujeme dvě dílny, které jsou otevřeny všem, kteří se chtějí toto řemeslo naučit, pořádně a do hloubky. Vyrábíme ve velkém i malém, sdílíme prostory dílen pro praxi začínajících keramiků, vyučujeme v intenzivních kurzech pro začátečníky i pokročilé.

Vedle Keramiky srdcem jsem také předsedou spolku Keramikum, který jsem pomáhal zakládat. Spolek propojuje keramiky a keramickou řemeslnost, což jsou hodnoty, které vyznávám a propisuji také do práce v Keramice srdcem.

Jedním z jeho zakladatelů je i Petr Toms, který je mým keramickým učitelem. K jeho škole a odkazu, tak jak jej získával a tvořil v Kohoutově i Pozdišovcích, se hrdě hlásím. 

Václav Kugler

ESTER JEBAVÁ

„Hlína se vypaluje ohněm, aby udržela vodu.“ Zamilovala jsem si nevyzpytatelné setkání živlů – hlíny, vzduchu, ohně a vody během výroby a pálení keramických výrobků, kdy se výsledek nedá úplně předvídat.

Vystudovala jsem krajinné inženýrství. Příroda a krajina jsou, mimo jiné, zdrojem keramických hmot a surovin. Snaha o pochopení procesů, které se v přírodě odehrávají a udávají možnost těmto surovinám vzniknout, je východiskem pro splnění mnoha snů.

Keramiku jsem chtěla dělat od doby, kdy jsem v 11 letech přečetla Robinsona Crusoa a hltala jsem popis toho, jak si vypálil svoje výrobky v ohni a glazoval je pomocí soli. A tak jsem se vydala na cestu… A toto hliněné mysterium, tedy změna konzistence z mazlavé hmoty na pevnou, funkční nádobu mě nepřestává fascinovat. Začínala jsem intuitivně a kvůli přístupu k výpalům jsem absolvovala různé kurzy, ve kterých jsem se setkala kromě modelování i s točením. A pak jsem si koupila kopací kruh. Cestou pokusů a omylů, jsem se učila točit, hlavně po nocích. Pracovala jsem sice s radostí a nadšením, ale pokroky přicházely hodně pomalu.

V dalších kurzech a individuálních lekcích jsem pochopila, co mám vnímat, naučila jsem se soustředit a identifikovat chvíli, kdy mi ujíždějí myšlenky a tím i ruce.  Sjednocení „choreografie“ rukou a představ bylo mým zásadním objevem. Dodnes je pro mě točení na kruhu vzácný prožitek, chvíle autentické přítomnosti „tady a teď“.

Mnoho let vedu keramické a výtvarné kurzy „RUKAMA“ pro děti. Snažím rozvíjet a podporovat dětskou kreativitu a být jejich průvodcem tak, aby výsledek jejich snažení byl autentický.