Sušení keramiky

Sušení keramiky

Dnes se podíváme na frekventované a oblíbené téma keramiků, sušení. Sušení je moment, kdy vzniká řada chyb a problémů, když z hlíny vytváříme. Je to alfa a omega práce se syrovou hlínou, protože kožený stav, který používáme k uchacení, dekoracím, spojování, engobování a určitě i k mnoha dalším věcem, je velmi důležitou zastávkou v procesu sušení.

Častou otázkou je, jak dlouho sušení trvá, respektive jak dlouho se má sušit ta a ta nádoba. Odpověď na to není snadná. Třeba pro to, že sušení je funkcí vlhkosti a teploty prostředí. Takže hypoteticky se při nízké teplotě a 100% vlhkosti bude nádoba sušit nekonečně dlouho. Je potřeba, aby měla vlhkost kam odejít a netrvalo to nekonečně dlouho. Proto nám věci schnou v létě až moc rychle a dobře a v zimě naopak. Výsledkem pak je, že když už se vyrábí seriózněji, často máte sušárnu oddělenou, ve větších provozech i klimatizovanou s odváděním vlhka. Máte tak vše pod kontrolu a řízené.

Možná jste si všimli, že i za stejných podmínek schnou různé hmoty různě. Ty velmi plastické a málo ostřené schnou klidně poloviční rychlostí, než ty méně jílovité a s velkým ostřivem. Z těch plastických se lépe točí, ty hrubé jsou na nás zase hodné technologicky. Pokud něco vytočíte z hrubiánských hmot jako je SBK, nebo BO, můžete nádoby sušit drasticky, klidně od začátku na slunci a nestane se jim nic zlého (když teda nejsou nějaké super tenké, ale to asi u takových šamotek nehrozí). Je to tedy volba, kde si pomohu, jestli v točení, nebo v technologickém postupu obecně. Každopádně jsou i super hmoty s dostatkem ostřiva, které ale není velké, jako je MA, FL, W11 ostřená. To pomůže v sušení a točí se dobře.

Keramici si často myslí, že sušení je dobré, když je pomalé. Já si myslím, že může být rychlé i pomalé, ale hlavně musí být rovnoměrné. To jedině zaručí, že výrobek uschne beze ztráty kytičky. Rovnoměrnost znamená mít stejně silné nádoby v každé jejich části, otáčet je co nejdříve dnem vzhůru, otáčet i plata v regále a i samotné výrobky proházet. Ty co byly uvnitř plata s těmi na okraji. To vše je zásadní, aby na výrobku nevznikalo pnutí, které jej může zkroutit, nebo i způsobit esovité praskliny dna, zejména v kombinaci s nadužíváním vody, silnými dny a hodně plastickými hmotami. Nejhorší je extrém, kdy je část nádoby šedá (smrštěná) a část tmavá (nesmrštěná). Tehdy je pnutí maximální.

Takže je důležité si v dílně dát pozor na větrání, na průvan a na to, že v regále obecně proudí vzduch jinak. K takové lokální klimatizaci při sušení někteří mají výrobky v plastových bedýnkách. Na mě je to moc složité a nákladné, raději volím odolnější hlínu a časté sledování výrobků a vůbec péči a pozornost.

Kapitola sama pro sebe jsou kroutící se pláty. Tam často nepomůže ani svěcená voda, pokud bylo do plátu vneseno pnutí už při jeho výrobě. Nepomohou zátěže, schnutí – neschnutí v igelitech apod. Je nutné plát správně vyrobit. Pomůže také (třeba dlaždice) sice vykrojit, ale nechat schnout v rámečku přebytečných odřezků. Ty chrání vlastní výřez a celá věc schne rovnoměrně.

Zajímavým momentem v sušení výrobku je okamžik, kdy výrobek začíná šednout a na dotyk práší. Tehdy už je smrštěný a nehrozí vady z drsnějšího sušení. V tu chvíli lze sušit na topení, v troubě, na slunci, prostě razantně.

Problémem ještě mohou být masivní kusy a skulptury. U skulptur si pomozme tím, že budou modelovány duté, nebo vydlabané, to je základ. Pak také pomůže hrubá šamotka. Každopádně takové věci sušme dlouho a na závěr i aktivně na peci, na topení, ať je jistota. Protože v tomhle případě se může kus zdát povrchově suchý, ale nemusí to tak být. Samozřejmě lze v peci nastavit dosoušecí segment výpalové křivky a dosoušet ještě v rámci přežahu, ale pro životnější spirály to nedoporučuji. Přesto to ale někdy v kurzu či kvůli zakázce udělám. Je to otázka frekvence a nutnosti.

Tak ať vám schnou nádoby bez prasklin!