Recyklace keramické hlíny

Hrnčířská hlína je v první řadě složená z jílových minerálů. Ty považujeme v zásadě za neobnovitelný zdroj. Vznikaly stovky milionů let postupnou erozí hornin a nemůžeme je nějak rychle vyrobit či nahradit.

I proto si myslím, že je v našem zájmu se k jílům a tedy i hrnčířské hlíně chovat šetrně a vážit si surovin. Má to i podtext ekonomický. Jen v naší menší dílně na Florenci vzniká ročně kolem tuny recyklátu, a to v dnešních cenách je už pár desítek tisíc korun a je jich škoda. Nemluvě o tom, kolik síly, práce, energie bylo do hlíny a její přípravy investováno při výrobě. Hlinárna není jednoduchý provoz a vyrobit hrnčířskou hlínu dá opravdu hodně práce.

Takže jak na tu recyklaci?

Nenecháš uschnout. Zásadním pravidlem je hlavně vytvářet co nejméně odpadu k recyklaci vůbec. Už při točení cokoliv jde z kruhu plastické, nezmáčené, různé odškrabky, stržené nádoby, ty jen zválíme, schováme, necháme chvilku ležet a točíme znova.

Sedimentuješ a odsoušíš. Kromě plastického odpadu nám chtě nechtě stejně vzniká šlikr, břečka z točení. Tu nechme sedimentovat v kalnících, slijme vodu a dejme šlikr odsoušet. Možností je spousta, sádry, ytong, desky z přežahlé hlíny, jen bazének venku, nebo na plátně. Prostě potřebujeme něco, co vodu vytáhne, ať je to materiál, nebo slunce. 

Zválíš či šnekuješ. Odsušená hlína je nehomogenní a to vadí při další práci. Musíme tedy válet a válet. Případně máme li šnekový lis, usnadní nám práci. Důležité je sjednotit takto vlhkost a hustotu materiálu.

Sedmý den odpočíváš. U hlíny je důležité odležení. Zpracováním, válením a podobně se přetrhají vazby v hlíně, nechová se plasticky. Ne že by nešlo točit, ale nepomáhá nám to. Takže aspoň měsíc je fajn. Rok by byl lepší, ale nemáme čas, prostory. Čím déle hlína leží, tím líp. Je to ale jako s vínem, od určité doby to už není tak markantní.

Pojťme ještě na pár drobných tipů!

Hlína ztvrdla na kámen. V takovém případě je potřeba ji opravdu zcela usušit, trochu rozbít a naložit do vody, za čas se sama rozpadne a vzniká šlikr. Je to snadné a bezpracné, na rozdíl od snahy zvlhčit hlínu ztuhlou tak na půl. Dejte hlíně čas napučet, začnete li míchat a je zvlhlá jen zpola, práci si neušetříte. Pak pokračujete dále bodem “sedimentuješ a odsoušíš”.

Hlína ztuhla hodně. Rozuměj – jde krájet ale na práci to není. To je prekérka, jedna možnost je naplátkovat ji tence, naložit do vody, slít, osušit či počkat, válet a je hotovo, ale je to pracné. Záleží jak na tom jsme a není-li snazší to usušit a rozplavit. Podstatné je, co to je za hlínu. Hodně ostřené, méně plastické hmoty jdou takto vlhčit skvěle. Plastické vazné jíly přijímají vodu dlouho, ztuha a neochotně a je to trochu otrava. Ale jde to. Mimochodem tímto se řídí i doba namáčení, ostré hlíny krátce, plastické déle.

Recyklovaná je nej. Tím že recyklujeme většinou kalníky, zvyšuje se podíl jemného jílu a plasticita hmoty. Také se dorozkládá organika v hlíně na huminové kyseliny, které působí jako plastifikátory. Česky řečeno, je prostě “lepší”!

Tak hodně štěstí, ať vám hlína vydrží měkká. A jestli máte další tipy, podělte se!