Malba na keramiku a pocelán

U příležitosti našeho kurzu malba na porcelán bych rád napsal pár řádek na tohle téma. Třeba vás podpoří v odvaze malbu také vyzkoušet. Je to jeden z mála dekoračních kurzů, které děláme.

Prvně bych se rád zastavil u poměrně oblíbené obavy, že já malovat nemůžu. Nemám totiž nadání, vlohy, nejsem umělec. Vyvstává tu otázka, co to malování vlastně je a s ní představa, že je to výhradně umění. Já si nemyslím, že to je výhradně umění. Rozhodně to uměním být může, mám ale raději asijský komplexnější přístup k věci. 

V Asii se často k řemeslu a umění přistupuje rovnocenně. Není to ani jedno, ani druhé, je to obojím zároveň. Je to důvod, proč má v těch končinách například i keramika tak vysoký společenský status. Zároveň je umění součástí běžných životů. Nevyčleňuje se jen do galerií a to, co je v galeriích, je i používáno. I do staletých slavných misek na čaj se občas v galerii čaj připraví. Třeba i kaligrafii se učí kdekdo, nekrčí se někde v muzeu.

Tento přístup ukazuje řemeslnou povahu malby a to, že kdo se do toho pustí a vytrvá, bude odměněn. Jako se lze naučit zpívat, hrát na hudební nástroj, tak se lze naučit malovat, psát, točit hrnky. Naučí se to nakonec každý. Ne každý bude virtuóz a hvězda první velikosti, ale o to tu přeci nejde, že? Budiž níže důkazem moje malba v rámci mého prvního několikadenního setkání se štětci a kobaltem na talířku.

Dalším momentem, který nás může trochu brzdit, je představa, že musíte malovat roky, že musíte být součástí nějaké školy. Že to musí být drill. Může a nemusí. Mnoha lidem to vyhovuje, že jsou vedeni krůček za krůčkem, procházejí určitou školou a podobně. Rozhodně to může pomoci, v každém řemesle to funguje.  

My se spolu s lektorkou Majkou Krajnou snažíme o prostší, intuitivnější přístup. Dáme vám do rukou dobrý štětec, ukážeme jak ho držet, nabídneme inspiraci a podporu. Můžete to zkusit hned a po svém. I proto, že dnes mnohým naopak striktní přístup a „drcení“ nesvědčí. Možná jste si ho, podobně jako já, v mnoha institucích užili nad hlavu.

Běžně se pak stejně stane, že skrze ten volnomyšlenkářský přístup člověk pochopí, že trocha té rutiny je fajn, že to s ní jde někdy lépe. I ten přístup k malbě ve smyslu, rozmaluju se a zkouším několikrát na papír, než si vezmu nádobu, nebo nějaký super krásný papír, nadechnu se – a „pošlu to tam“ – děj se vůle boží, má něco do sebe. Nese v sobě přípravnou fázi a pak to finální završení, kdy ten trénik ze sebe prostě vymáčkneme ve finálním pokusu.

Je na tom všem pěkné, že vám stačí jeden štětec, nekonečná role savého papíru na kreslení pro děti z IKEA a tuš a nekonečná zábava je vaše. Samozřejmě pak můžete mít spoustu štětců, krásné papíry, ale nutné to fakt není.

Když se tedy bavíme o malbě na porcelán, co je na ní specifické? Proč vlastně malujeme na porcelán? Pravděpodobně pro to, že je to nejkontrastnější. Na bílém porcelánu malba krásně vynikne. Pracujeme tak, že si kobalt na dlaždici, nebo v mističkách různě ředíme, aby nám dával odlišné odstíny. Zase to chce cvik, to nás už nepřekvapí.

Není to ale nutné, na kamenině bude malba trochu méně kontrastovat, bude zasněnější, decentní, proč ne? Navíc pokud je na vás porcelán třeba točířsky velké sousto, kamenina je dobrá volba. Třeba Wittgert 11 dává skvělý výsledek, je velmi světlá. Používám ji také, protože mě porcelán až tak nebaví. Tak proč se tím omezovat.

Já třeba kobalt ředím železem a titanem a imituji špinavější kobalt, jaký se v Číně historicky používal. Mě ten kontrast zase tolik neláká.

Nakonec zbývá naglazovat. Maluje se většinou na přežah, na suchou hlínu to moc nesaje a malba hůř drží. Přežah je v tomhle lepší a po namalování to chce hned naglazovat transparentkou, ideálně řídkou, aby malbu nerozmazávala. Někdy je tu obava o vymývání kobaltu do glazury, ale je to troška a než vám glazura dojde, je to zanedbatelné.

K celé technice nejlépe ladí redukční výpal. Redukce porcelán vybělí, kamenina šedne a tak je celý výsledek ve studených tónech. Pokud ale použijete v elektrice nějaké moderní hmoty, výsledek bude také skvělý. Co se dá dělat – čistý, nejlépe plynový výpal na vysoko v redukci není úplně dostupný a od doby, co nemáme plynovku v Praze, pálíme kurz elektricky. Koneckonců, stejně to v 99% bude způsob, kterým pracujete vy a bude to pro vás praktičtější.

Na závěr varování, kobalt je toxický, pro vás i vodní organismy. Tak u práce nejezte a nepijte a vše vymývejte do jedné nádoby a nechte sedimentovat, ať kobalt nikam dál neposíláte. 

A ještě obrázek s jednoduchou malbou. Nemusí to být složité. Ale i na jednoduché čáře se pozná vypsaná a uvolněná ruka ;-). Tak na viděnou u štětců!

PS. Ještě tu mám dva tipy na knížky k malbě. Jedna je katalogem výstavy, která byla nedávno v Praze k vidění. Je to výbor z daru galerii jednoho sběratele mecenáše a kniha je spíše kaligrafická ale krásných jednoduchých maleb je tam spousta.

Ta druhá je hodně návodná a dá se s ní rozklíčovat, jakými tahy co malovat 😉

VK