Engoby

Slovník cizích slov nám říká, že se jedná o povlak z jemné plavené hlíny nanášený na keramiku, sloužící k zakrytí nečistého základního střepu a ke zdobení výrobku, někdy se také používá termín nástřepí.

Myslím, že ta definice je už malinko prošedivělá, respektive je nutné doplnit, že v současní době nacházíme v obchodech obří sortiment engob mnoha výrobců, které určitě nejsou z jemné plavené hlíny. Jsou sestavované průmyslově a mají komplikované složení. Říkám jim „chemické“, ne snad pro to, že by obsahovaly něco nedobrého, ale pro to že jsou produktem průmyslu.

Výhodou průmyslových engob je obrovský výběr barev a široká škála využití ve smyslu technologického využití. Můžete je používat na kožený střep, na suchý i přežahlý. Má to svá specifika, nicméně jde to a funguje.

Nevýhodou je za mě závislost na průmyslu obecně, dále to že nechávám polotovary vstupovat do své tvorby (to je sice dnes těžko vyhnutelné, ale snažím se to omezovat na minimum) a v neposlední řadě rozhodně cena. Stokoruny za malé lahvičky předurčují tyto produkty spíš na malby a menší dekorace. Nanášet je na celý střep vyjde hodně draho.

Pokud se rozhodneme vyrábět engobu sami, musíme přijmout určitá omezení. Pro někoho třeba nebudou přijatelná, pro někoho snadno. Někdy to ale ušetří spousty peněz a jindy zase umožní výstupy, které průmyslové engoby nedávají. Třeba u engob, kde pracujeme primárně nikoliv s barvou, ale se strukturou. V momentu, kdy potřebuji engobovat celoplošně a dekorovat následně rytím, nebo sgrafitem, je schopnost udělat si vlastní engobu nedocenitelná.

Jak tedy na to? Pojďme do definice přidat ještě jednu důležitou informaci. Že se totiž jedná o nástřepí z hlíny stejně se pálící jako podklad. Na stejnou teplotu a pokud možno obecně podobných vlastností celkově. Aby si k sobě sedly, neloupaly se, smršťovaly se obdobně sušením a pálením a též podobně slinovaly.

Postup výroby vlastní engoby:

1. Výběr vhodné hlíny na engobu. Vybíráme hlínu, jak bylo výše zmíněno – podle obecných vlastností, pasujících k podkladu. Dále máme na zřeteli náš cíl. Pokud nám jde o vytvoření barevné hlíny, pojďme najít něco světlého, ať například nepřebarvujeme červenici. To nedává smysl. Pokud chceme engobu strukturní, například velmi hrubou, pojďme najít hlínu, která s nám líbí, ale třeba je tak hrubá, že z ní nic nevytočíme. Nebo by to byla zbytečná řehole.
2. Příprava hlíny na engobu. Nejlepší přípravou hlíny je nakrájet ji na tenké plátky a usušit. Rozplavovat ji v plastickém stavu je neuvěřitelně pracné a hlavně zbytečné. Za sucha to jde samo. Až uschne, zalijme ji vodou a nechme přes noc stát. Úplně se rozpadne. Ráno slijte vodu a směs rozmíchejte, měla by být hustá, hustší než glazura. Tady nám to při aplikaci pomáhá.
3. Cezení. Scedit engobu je důležitý krok, pokud ovšem nejdeme směrem engoby hrubé a strukturní. Tady by to bylo kontraproduktivní. A hrubé hlíny nedělají cucky, rozplavují se snadno. Naopak plastické hlíny přeceďte klidně 3x tam a zpět, protože i za sítem se vám pořád dělají shluky hlíny, ale za chvíli to přejde a engoba bude hladká.
4. Barvení. Pokud chceme hlínu barevnou, tak jsme vybrali nějaký světlý základ a budeme engobu probarvovat oxidy či barvítky. Pořád nás to vyjde o dost levněji. Samozřejmě některé oxidy jsou levnější, jiné drahé, něco dokážete méně čisté sehnat ve větším levněji, stojí to za úvahu. Většinou funguje přidat 10% barvící složky. Myslím tím 10% váhového poměru za sucha, takže je potřeba základ zvážit, než ho budu rozplavovat.

Když už engobu máme hotovou, budeme ji potřebovat nanášet. To většinou děláme máčením, poléváním, vyléváním. Štětcem většinou v případě těchto aplikací dělám jen drobné korektury. Naše vlastní engoby neobsahují plastifikátory a při „stětcování“ budou vypadat upatlaně bez ohledu na počet vrstev.

Jak engoby nanášet? Pojďme se podívat na pár postřehů a triků jak na to“

1. Před aplikací řádně míchejme. Myslíme-li si, že už je rozmícháno, míchejme klidně dál pár minut. Nedoporučuji mixéry a podobné kvůli bublinám. Někdy je potřeba znova cedit, pokud engoba dlouho stála a je z hodně plastické hlíny.
2. Vyberte velmi pečlivě optimální kožený stav na aplikaci. Ať není výrobek příliš měkký ani už usychající, ať je to zkrátka ťip-ťop. A pozor u uší a hubiček a podobně, kompletované výrobky mohou mít různě suché díly a může to způsobit kolaps dílu, nebo i celé nádoby.
3. Nebojte se vylévání vnitřků, engoba je hustá a pomalá a pracuje se s ní na rozdíl od glazury v tomhle smyslu snadno.
4. Pokud chcete engobovat venek, vnitřek, nebo dokonce 100% nádoby, musíte engobovat na 2x nebo dokonce na 3x. Jde to, mám to vyzkoušené, ale chce se to učit postupně, není to snadné. Tady jsem nádobu nejdřív vylil zevnitř a počkal, až opět zkožovatí, pak smočil venek a zase vyčkal. Nakonec jsem už jen ťuknul okraj nádoby do engoby a bylo hotovo. Zdá se to složité a náročné, nicméně používal jsem to k imitaci zeleného střepu. V tu chvíli to pro mě bylo jednodušší než vyrábět či kupovat přímo zelenou hlínu.
5. Mezi kroky si můžete pomoci odsušením nádoby třeba v troubě, sušárně, pistolí. Odeberete část vody z engoby a ta se nevsákne do nádoby. Ta pak schne jednak rychleji a ještě to pomůže preventivně proti kolapsům třeba u složitých spojovaných tvarů.
6. Pokud už vám výrobky přeschly a je nutné engobovat, použijte řidší engobu. Na nádobě jí ulpí méně a přenese se tak na střep méně vody. Možná nebude tak krycí, ale nedojde k rozmáčení výrobku.
7. U aplikace engob nejde příliš o čas, respektive délkou smočení si nepomůžeme. Řídi se to hlavně hustotou engoby a suchostí střepu.

Pojďme si říct ještě pár vyzkoušených hmot, případně tipů, z čeho engoby vyrábět.

1. Na hrubé engoby rozplavte SBK, nebo MAM od Pávka například, výsledek bude parádně divoký. Já používám přímo šamot na cihly, ten je extrémní.
2. Na barvení použijte něco bílého. Nabízí se porcelán, ale ten může mít trošku jiné vlastnosti než kamenina. Já používám Wittgert 52, ten už na 1240 funguje jako světlá kamenina. Může se stát, že se engoba z něho vytvořené malinko olupuje, tak snižte vrstvu nástřepí. Tam, kde je nesoulad jemný, stačí někdy jemné nástroje na doladění. Můžete ho použít samotný bílý, či dobarvovat.
3. Pokud chcete jít s teplotou ještě níž, vzal bych nějaké poloporcelány, například GS 1100. Nemám to vyzkoušené, ale šel bych touto cestou.
4. A pokud se chcete vydat cestou starých hrnčířů, použijte na engobu naopak nějakou extra nízkotavnou hlínu. Ta se vám ve výpalu roztaví a udělá glazuru (říká se tomu šlemovka). Jde to často i v elektrické peci, pokud najdete vhodný materiál, nebo nějakou cihlářskou hlínu přitavíte třeba sodnoboritou fritou. Otevře vám to nové technologické možnosti, je to ale pro zručné.

Tak ať se vám výroba a aplikace engoby podaří a pošlete nějaký svůj výsledek J