Bublinky v glazurách

Bublinky v glazuře se zdají být poslední dobou velkým tématem. Zřejmě se rozhodly zaplavit naši keramiku vadami a škodit kráse našich hrnků. Co tedy s nimi?

Přestože jsou bublinky v glazuře, drtivá většina tohoto problému vzniká v hlíně, na které glazura sedí a pod glazurou slinuje. Pokud tedy pálíme do slinuta. Hlína tedy uvolňuje plyny, které pak glazurou procházejí. Ne každá bublinka musí být z hlíny, ukážeme si případy vznikající vskutku v glazuře.

Co se nám tedy děje nejčastěji? Pokud zrovna nepálíte terakotu, nebo opravdovou majoliku, prostě něco speciálního, tedy hlínu, která ve vašem výpalu neslinuje (a vy o to záměrně opravdu nestojíte), pak asi pálíte do nějaké míry slinuté zboží.

Co je to tedy to slinování? Je to v podstatě umělá výroba hlinitokřemičitých minerálů. Velmi často při výpalu vzniká v keramice minerál mullit, který je nositelem kvality, pevnosti, nenasákavosti.

Důležité tedy je, že střep při tom skrze glazuru opouští plyny, ty prochází glazurou. Je velmi zásadní, v jaké fázi slinování hlíny výpal ukončíme a zda měly plyny čas projít glazurou ven. Může to vypadat jako na následujících obrázcích:

V případě prvního (1) obrázku vidíme spoustu bublinek v glazuře. Pravděpodobně jsme tedy zastihli hlínu ve fázi intenzivního slinování. Třeba u mnoha z nás oblíbené hlíně MA tohle nastává někde kolem 1240°C. V glazuře pak vidíte šedobílý zákal.

Pokud MA pálíte kolem 1200°C, hlína často neslinuje dost, aby byla pěkně funkční. Pokud se dostáváte někam výš na 1280°C a více, jste už v pohodě a výsledek je čistý jako na tom posledním obrázku (4).

Můžete se ale dočkat jakéhokoli mezivýsledku. Ve druhém případě (2) vidíte, že bubliny prostupují a zůstávají jako nádorky trčet z glazury, v dalším případě (3) praskají a tvoří kráterky s ostrými a později otavenými okraji. Nakonec tedy vše projde ven a vy máte čistou glazuru (4).

Teď je potřeba říci, že konkrétní teplotní fáze slinování má každá hlína jiné. Jindy slinovat začne, má různě dlouhý interval slinování. V jiný okamžik nastává to intenzivní slinování pouštějící nejvíce plynů. A jindy končí takzvaná fáze slinování s otevřenými póry a začíná slinování s póry uzavřenými. To je také důležité, protože pak dochází k nadouvání nádob plynem, vzniku nádorů uvnitř hlíny a konečně kolapsu celých nádob.

Takže co máme dělat? Prvně je potřeba velmi dobře znát chování naší hlíny ve fázi slinutosti a všechny ty milníky z předchozího odstavce. Nezbývá než si trochu pohrávat s teplotou výpalu a výdrží, abychom to opravdu zjistili a vyhnuli se kritickým momentům a hlína byla správně slinutá.

Tyhle hrátky se nemusí vždy líbit glazuře a může se stát, že nakonec na ni teplota bude nízká, či vysoká. Může jít o posuny v řádu desítek stupňů a můžeme mít smůlu, že se technologie rozsype. Jenže hlína má prostě přednost, je to tělo našich nádob a glazura se musí přizpůsobit, možná pozměnit, nebo vyměnit.

Pro úplnost pojďme zmínit další možnosti, co ještě může bubliny způsobit. První jsou sirné sloučeniny v hlíně. Může se stát, že je natěžen jíl, kde nějaké sirné minerály jsou a ty jsou pak semlety do hlíny. Výsledkem jsou pak opravdu velké bubliny v glazurách, protože síra je fakt neřád a dělá velkou neplechu. To pak chce jinou šarži hlíny. Třeba Němci je na hlínách uvedené mají.

Dalším problémem mohou být uhličitany v glazurách. Pokud bychom měli velký podíl uhličitanů v glazuře, mohou bublinky vznikat rozkladem uhličitanu na oxid uhličitý, který pak v plynném skupenství odchází a může způsobit problém. Tady bych doporučil zkusit snížit obsah uhličitanu v glazuře, jste-li jejími tvůrci, nebo delší výdrž na konci výpalu, aby bublinky mohly odejít.

Co ještě může mít na celý problém vliv? Rád bych ještě zmínil dvě vlastnosti glazur, které mají na celém procesu vzniku bublin v glazuře podíl. Jedná se o viskozitu (můžete si ji představit jako „medovitost“ čili hutnost) a povrchové napětí taveniny (u vody se to ukazuje na vodoměrkách, hmyzu schopném chodit po vodě, který toho napětí využívá).

Nechci v těchto složitostech zabřednout, chci ale poukázat na to, že každá glazura má tyto vlastnosti jiné. Typicky velmi viskózní glazury nebudou propouštět plyny ze slinující hlíny snadno a bublinky uvězní mnohem snáz, než jiné. Výsledkem tedy je, že i když vám nakonec už technologie funguje, může na vyladěnou hlínu přijít viskóznější glazura a je zase problém.

Nakonec ještě pozor na hlíny s hrubým ostřivem. Pokud takovou hlínu hodně vyretušujete a odstraníte jemné jíly, hlína pak hodně saje glazuru, vytváří vpichy už při glazování a ty pak mohou přetrvat i výpal a způsobit vady. Opět to rády dělají ty líné glazury, které moc netečou a neochotně zacelují krátery po bublinách.

Jednoduché to není, to v keramice máloco. Ale nenechte se odradit, experimentujte, zkoušejte a kombinujte, nakonec se to povede!

Titulní obrázek je z collections.artsmia.com