Kdy můžu otevřít pec?

Otázka která se v poslední době často objevuje. A já mám pocit, že by si zasloužila komplexnější péči a odpověď. Existují i jednoduché odpovědi, někdy ale potřebujeme k peci přistoupit poněkud nestandardně.

To jestli už a kdy konečně můžu pec otevřít, vychází z možností materiálů v peci pálených a pak hlavně z možností pece, z čeho je postavená, jak je pálená a podobně.

Aby to nebylo příliš dlouhé, pominu pece plynové a pece na dřevo. Ty nemají spirály a u nich se můžeme chovat poněkud jinak, byť to neznamená, že můžeme cokoliv. Pojďme se podívat tedy na ty elektrické.

Nejjednodušší by bylo řídit se doporučením výrobce. A hlavně nikdy nespěchat, nemít Vánoce, kurzy, nebýt zvědaví – žít v ideálním světě. Jenže to se nikdy nestane. A tak stejně skoro všichni hledáme nějakou hranu možností, kdy peci ještě neublížíme, ale zvládneme to občas vyhrotit, pokud je to nutné.

Jak na to, když spěchám a co si můžu dovolit?

Někdy nemůžeme čekat na těch 50, nebo 100 stupňů, které jsou sice ideální, ale zabere to klidně další den chlazení. Můžu za sebe ze zkušenosti říci, že pokud začnete přivětrávat ostrý výpal kolem 200°C a přežah třeba i výš, při 300°C, nepozoroval jsem žádný znatelný úbytek cyklů, které spirály vydrží. Mám tím na mysli zlehka otevírat postupně pec a dosáhnout tak toho, že pod těch 200 – 300 °C dál teplota padá stejným tempem a dostanete se do pece ještě ten den a ne třeba až zítra. To třeba ve špičce před vánoci, nebo při spěchu na konci zakázky může přidat i několik výpalů za týden. Samozřejmě, nemusím-li, nedělám to a den počkám, ale ze zmiňovaných důvodů to klidně udělám.

To bylo takové obyčejné „hrocení“, teď pojďme na to neobyčejné. Pokud bychom byli v nějaké krajní nouzi, nebo chtěli experimentovat, říká se, že je možné pec trochu vyvětrat hned po dosažení finální teploty. Důvodem je to, že vše je rozžhavené do běla, měkké a pyroplastické, takže zchlazení o stovku ničemu neuškodí. Jednou jsem to viděl, připomíná to trochu raku a pec pak fungovala normálně :-), ale řekněme, že vám to nedoporučuji, říkám to spíš pro zajímavost a kontext možností. V pecích na dřevo se to dělá běžně, že na konci výpalu pec vyvětráte o stovku stupňů, když chcete mít hodně skelnaté popelové nálety. Nevadí jim to právě pro to, že cihly jsou žhavé do měkka a nic se jim nestane.

Výjimečně, pokud fakt spěchám (tzv. jsem „ve smrti“) chladím pec trochu už od cca 500 °C. Není to moc dobré, ale respektuje to aspoň fakt, že pec a zboží při chlazení už prošly přeměnou zpět z beta-křemene na variantu alfa. Přeměna je nejošemetnější u hmot bohatých na křemen, jako je porcelán, ale třeba i jiné, některé kameninové hmoty. Je tu sice ještě v záloze cristobalitová přeměna kolem 220 °C, ale ta je také problémem spíše specifických hmot.

Tohle dělám tak 2 – 3x do roka, když jde o život. O ten nejde nikdy, ale když máte odjet docela daleko s hotovou zakázkou a v týdnu před tím nedopálila pec pro výpadek proudu, prostě to uděláte. Záleží ještě, jak moc pálíte do slinuta a co konkrétního a jestli vám to hmota odpustí, ale já zrovna nemám technologie plně slinuté, takže to funguje.

A co glazura?

Panuje přesvědčení, že když otevřu pec dost pozdě, nevzniknou v glazuře trhlinky, takzvané krakle. To bohužel není pravda, a když vyndáte zboží chladné, vznik kraklí se jen oddálí do setkání s první horkou polévkou či kávou. Překvapení pak možná nebude příjemné, protože pokud se to stane až u zákazníka, nemusí být rád. Já naopak hrnky rád trápím vytažením za tepla, aspoň vím, že vydrží ten šok a u zákazníka to bude v pohodě. Někdy totiž nádoby skrývají podobné pnutí i v hlíně a může dojít k jejich roztržení. To je lepší odhalit a nějak upravit technologii, protože je to celkem nepříjemná věc.

Trochu ekonomiky na závěr.

To jak moc někdy spěcháme a kolik jemnějších, nebo i drsnějších větrání za život spirál uděláme, se nakonec nějak projeví na jejich životnosti. Otázka je, kolik nás stojí vyměnit spirály o trochu dřív a kolik nás stojí nedokončit zakázku včas, nebo nevypálit kurzově věci, než se účastníci rozprchnou do světa. Většinou zjistíme, že je mnohem levnější vyměnit o něco dřív spirály.

Z praxe bývalých manufaktur jsem slyšel, že se běžně pec otevřela do kořán, když tam bylo 300 (a asi i víc) a pustil se do ní větrák. Nikdo se s tím nepáral. Ze zkušenosti vím, že pokud jsme v minulosti v naší manufaktuře pálili zboží za 1 mil. Kč ročně a občas jsme trochu hrotili, tak i kdybychom spálili spirály za poloviční čas, tak se to pořád bohatě vyplatilo.

Některé zdroje říkají, že větrání pozvolna se zvětšující škvírou dveří pod 500 °C (pozor ale stále na hmoty) nezkrátí životnost o více než 20%. Tím pádem to možná není zas taková katastrofa.

No a co vy? Vydržíte vždy až do úplného vychladnutí?