O NÁS

Podporujeme řemeslo, kvalitu a nadšence pro keramiku.

VÁCLAV KUGLER

Výroba keramiky je pro mne divotvorným mixem fyziky a chemie, který je potřeba spojit s řemeslnou dovedností a uměleckým záměrem. 

Řemeslo mě propojuje s hmotou tohoto světa a baví mě ho ukazovat všem, které zajímá. Přináší mi rovnováhu mezi hmotnými a nehmotnými věcmi v životě. Tato rovnováha je dnes vychýlená ve prospěch virtuality. Chci pomoci těm, které tento stav nenaplňuje, aby mohli při práci s hlínou rovnováhu najít.

V současné době se keramice vracím a přeji si, aby se mohla stát i mým zaměstnáním. Absolvoval jsem řadu kurzů s Petrem Tomsem, jehož pojetí keramiky je mi velmi blízké. Je mým velkým štěstím, že se od něho můžu učit, ať už při stavbě pece v Toulcově dvoře, řadě výpalů v ní, na točířských a dalších workshopech i při jiných společných aktivitách.

Kromě toho se věnuji poradenství pro neziskové organizace v oblastech strategií, procesů, projektů, řízení a financí "na volné noze". Než jsem před třemi lety odešel ze zaměstnání, působil jsem v Toulcově dvoře 6 let jako ředitel sociálního podniku Envira. Tady jsem se také v roce 2010 setkal s výrobou keramiky, protože zde byla v rámci projektu postavena keramická pec.

Těším se, že se spolu někdy potkáme nad kusem hlíny.

Václav Kugler

EVA SLABÁ

Chtěla jsem točit na kruhu. Vždycky. A splnil se mi sen. Jak tvary vznikají  a jeden z druhého se rodí, jak hlína pokojně dělá to, co se jí řekne a někdy zase ne, to když je sousto příliš veliké.

Ta čistota tvarů je sama o sobě energizující. Tvrdím, že čistý tvar – ten, kde nechcete nikde ani ubrat, ani přidat – je léčivý pro duši. A fakt, že se výsledek tohoto tvůrčího procesu dá používat a slouží lidem – to už je jen třešinkou na dortu, která pohladí.

Hlína nikam nespěchá, dává mi uzemnění. Nemá ani jásavou radost, ani ostrý hněv. Je poddajná i vzpurná pouze v závislosti na naší ochotě ji přijmout takovou, jaká je v její šíři i hloubce. Dát si ten čas na práci s ní. Detaily dělají mistra. Řemeslo má zlaté dno… Odměnou za to je právě ten hluboký nádech, ten úsměv na rtech a jiskra v očích, kterou vykouzlí jakoby mimochodem.

Vystudovala jsem analytickou chemii na pražské Křemencárně a z VŠCHT jsem řízením osudu přešla rovnou do keramické dílny. Po večerech a o víkendech jsem se učila točit a po nějaké době jsem překvapila sama sebe, že vytočím celé prkno hrnečků. Stejných, jak když střelí. Pak přicházely konvice, mísy, džbány, bábovky…

Prošla jsem nejednou dílnou, až jsem si pořídila tu svou, spolu s kolegyní glazérkou. Výuční list uměleckého keramika jsem dodělala jen pár měsíců před tím, než jsem vše opustila a vyjela na dva roky do světa splnit si další svůj cíl.