Porcelán dřevem pálený je za námi

IMG_1161

První kurz v obnovené tradici kurzů keramiky v Toulcově dvoře je za námi. Po více než tříleté odmlce jsme uspořádali porcelánový workshop. 9 účastníků týden intenzivně tvořilo pod vedením Petra Tomse a o 14 dní později jsme naše snažení zakončili výpalem ve dřevě.

Keramického kurzu se zúčastnili zájemci z celých Čech, perličkou byla účastnice Helča, která přijela až z Holandska. Bezpochyby i proto, že lektorem byl Petr, jehož 25 let zkušeností a široká paleta znalostí je zárukou nabitého programu. Zároveň jednociferný počet účastníků zajistil naprosto individuální přístup a každý mohl posouvat své dovednosti ze své úrovně.

Pracovali jsme s různými materiály, porcelánem W 52 a Mont Blanc od Witgerta, také pro zpestření s kameninou. Lépe tak vynikla všechna specifika porcelánu. Zároveň jsme si vytvořili sagar, ve kterém jsme se chtěli pokusit o „býčí krev“, specifickou glazuru, jejíž výsledná barva je krvavě červená. Pokud ji ovšem dokážeme správně vypálit.

Vyzkoušeli jsme neskutečné spektrum technik, postavili jsme hodiny z plátů zdobené intarzí kobaltovou engobou, misky z plátů zatáčené na sádrovou formu, kterou jsme sami odlili, misky z plátů tlačené dřevěnou formou do molitanu, točené misky, fasetové vázičky. Tvořili jsme vymývaný dekor se šelakem, vyrývali jsme do porcelánu i sádrové formy. Před výpalem jsme ještě malovali železem a různými dalšími technikami (vosk, lepenka) – zkoušeli tvořit obrazce vzniklé odstraňováním části glazury. Byla to reálně práce asi na měsíc, ale nám se chtělo vyzkoušet a otestovat maximum. Každý si tak domů odnesl náměty a inspiraci pro svoji práci na dlouho, dlouho dopředu.

Součástí kurzu bylo také míchání glazur. Glazury pro výpal dřevem jsou specifické a my jsme chtěli alespoň poodhalit roušku této tajemné kapitoly. Umíchali jsme 13 vzorků, částečně postavených na Roudnické R 067 a částečně umíchané jen ze surovin. Vyzkoušeli jsme Shina, Seladony, Temmoku a mnohé další. Mohli jsme si tak udělat představu o jednotlivých rodinách glazur.

To nejdobrodružnější ale mělo přijít. Výpal. Sešli jsme se již v pátek, abychom doglazovali a v klidu naložili pec. Množství malých a plochých nádob bylo velké a my jsme nechtěli nechat žádné místo prázdné. Pec jsme naložili asi nejtěsněji za všechny výpaly, co pamatuji. Pálili jsme ve velké pohodě až do 1100°C, kde se teplota „zasekla“ na dlouhé hodiny. Nepanikařili jsme, neboť tolik naložená pec si žádá slušnou akumulaci tepla. Pak ale vypověděl službu teploměr a začalo to být teprve opravdu zajímavé. Zkoušleli jsme postupně různá nastavení pece, ale teplota dle našeho odhadu ze stavu topeniště, délky plamene a hlavně žároměrek, stoupala jen pomalu a cca po 10 hodinách dalšího pálení se ohnula jen první žároměrka na 1250°C a to jen zlehka.

Naštěstí Petr má za sebou bezpočet výpalů a to nám dávalo odvahu i bez teploměru. Teploměr pomáhá rychle vyhodnocovat, zda byly změny v nastavení pece k lepšímu nebo ne. Při jeho absenci se vše velmi prodlužuje. Pálit jen podle praskání ohně, barvy dýmu, délky plamene a stavu topeniště chce hodně zkušeností, ale je to zážitek, který moderní technika nezaručí. Výpal nakonec trval 26 hodin. Položili jsme třetí žároměrku na 1320°C, zazdili pec a šli spokojeně spát.

Čekání, až pec zchladne, jsme vyplnili návštěvou výstavy Berounského muzea keramiky. Mladý dřevopalič Ondra Pecka tam prezentoval svoji práci. Rád souhlasil, že nás provede a povykládá o své práci. Expozice byla krásná a výklad zajímavý, vykoupili jsme mu výstavu a šli vesele vykládat naši pec. Musím ale ještě říct, že výstava mě nesmírně inspirovala k tomu nebát se, šlápnout do toho, točit, pálit, prezentovat. Dobrý záměr se vždycky povede a krásné věci se vždycky líbí.

Po návratu do Prahy jsme odezdili pec a pustili se do vykládání. Bylo jasné, že se výpal povedl. Teploty byly, snad zázrakem, v nejteplejším i nejchladnějším místě stejné. My na zázraky nevěříme a víme, že je to rukama, které pec nakládaly. Nově namíchané glazury fungovaly, sagary v nejteplejším místě byly černé jako noc od plamene a redukce, býčí krev vyšla rudá, přestože jsme pálili na její potřeby velice dlouho, seladony prokreslovaly rytí, porcelán všechny glazury ještě prosvítil. Co k tomu říct… Na to, že jsme pálili 13 glazur na dvou typech materiálu a vedli výpal zcela obecně, byly výsledky skvělé. Poskytly nám bezpočet materiálu k vyhodnocení glazur a další práci s nimi, což bylo také záměrem.

Odešli jsme domů spokojení a nabití chutí do dalšího snažení, pálení, točení, přemýšlení… co víc si přát?

 

 

Komentáře
  1. Hanka napsal:

    Co víc si přát? Snad jen zažívat takové skvělé akce s partou fajných lidí stále dokola…=) Vašku ještě jednou moc děkujeme za zorganizování, bylo to ÚŽASNÝ!

  2. HV napsal:

    Jó tak tohle nebyl jen tak ledajaký kurz…=) Jsem moc vděčná za setkání s Petrem Tomsem – je to zcela výjimečný člověk i lektor, práce pod jeho vedením byla neuvěřitelně tvůrčí a plodná. Jsem bohatší o spoustu nových informací, a to nejen díky Petrovi, ale i milým sdílným kolegyním – kurzistkám… Celý týden byl perfektně zorganizovaný a nabitý – vyzkoušeli jsme toho skutečně mnoho a přivezli si spoustu inspirace do další práce… O tom, jak SKVĚLÉ je být u výpalu a užívat si neopakovatelnou atmosféru v partě příjemných lidí vám nic psát nebudu, to se prostě musí zažít…! =) A je to fakt pecka! Už se těším na další výpal v květnu…=) Ještě jednou velké DÍKY!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>