Keramika z Toulcova dvora

V roce 2010 byla v Toulcově dvoře vystavěna pec pro výpal dřevem. Po její dostavbě proběhly zkušební výpaly a díky tomu jsme pec ovládli natolik, že jsme se sami mohli pokusit o výrobu vlastního nádobí a nabídnout tak našim návštěvníkům něco ojedinělého, co by jim návštěvu ještě dlouho připomínalo. 

Toulcův dvůr je spolkem organizací, který nabízí vzdělávací programy pro nejmladší i pro dospělé, pořádáme akce s tematikou lidových tradic, provozujeme výukovou a socioterapeutickou farmu a také mateřskou školu.

V roce 2010 získal Toulcův dvůr možnost realizovat investiční projekt z prostředků Státního fondu životního prostředí a tak kromě lepšího zázemí pro hospodářská zvířata z farmy byla postavena také keramická pec vytápěná dřevem.

Nejtěžší úkol se nám podařilo vyřešit záhy, když Petr Toms přislíbil, že pec postaví. Získali jsme slušnou šanci, že pec opravdu získáme. Postavit ji vyžaduje velké zkušenosti a znalosti a ty Petr měl. Postavil již několik podobných pecí, vlastní velkou sbírku keramické literatury a již mnoho let se věnuje keramice s nasazením, které nás nesmírně inspirovalo. Na své první návštěvě si nás získal ukázkou ze své tvorby, zejména nádhernými replikami keltské keramiky, které začátečník rozhodně nesvede.

Stavba pece začala na jaře roku 2010, dokončení bylo plánováno na začátek podzimu. Stavba pece skrývá mnohé záludnosti, je potřeba spousta speciálních materiálů odolných vysokým teplotám. Nechtěli jsme velikou pec, protože vyrobit dostatek nádobí, trvá nezkušeným keramikům dlouho a těmi jsme tehdy rozhodně byli. Fascinoval nás však proces výroby, všelijaká tajemství spoutávání plamene, bezpočet možností jak ovlivnit konečný výsledek. Postavit si takové zařízení byl tedy poměrně odvážný kousek, měli jsme však slíbeno, že součástí stavby budou i dva technické výpaly, kdy vyzkoušíme, zda pec správně funguje a také se naučíme alespoň základy výroby keramiky. Přeci jen, poznat všechny potřebné materiály a jejich vlastnosti, nezničit pec nesprávným postupem výpalu, správně naložit výrobky tak, aby plamen procházel komorou správně, vyžadují spoustu informací a také alespoň nějakou přímou zkušenost.

Zkušební výpaly ale nakonec zdárně proběhly, dokázali jsme provést ještě další dva, ten poslední už docela bez pomoci. Rozhodně jsme se tak nestali zkušenými řemeslníky, zjistili jsme ale, že to jde a že nás to baví. V roce následujícím, jsme uspořádali první keramický kurs. Jednak jsme se chtěli naučit také točit výrobky přímo z hlíny a poodkrýt tak další kousek procesu výroby a také seznámit další zájemce s řemeslem, které nás tak zaujalo.

Mikropříběh od Petra jen podtrhuje výše řečené: „Slyšel jsem o jednom hrnčíři, který se začal učit točit ve svých šesti letech a řemeslu se pak věnoval 80 let. A předním 6 generací jeho předků. Je tedy zřejmé, že zručnosti takových mistrů téměř nemůžeme dosáhnout.“ Přesto nám ale stojí za to, věnovat se tomuto krásnému užitému umění a podělit se své znalosti, tak nezištně, jak je tomu mezi dřevopaliči zvykem. Není se vlastně tolik co divit, jejich inspirace pochází nezřídka z východu, z Číny, kde pokud někdo kopíruje vaše dílo, je to výrazem obdivu a nikoliv krádež.

Letos během února pořádáme další keramický kurs na téma porcelán. Kurs opět povede Petr Toms.

Naše výrobky si můžete prohlédnout i zakoupit ve Zdravé jídelně. Zatím jsou dostupné výrobky sociálního podniku ENVIRA, o.p.s pálené v elektrické peci. Brzy k nim snad přibudou i výrobky pálené dřevem.